Je jí teprve osmadvacet a už má na kontě několik úspěšných projektů i ocenění Osobnost mladé české fotografie. Kateřina Sýsová ráda pracuje se stylizací, vtipem a kýčem, ale zajímá ji i normální život a všechno, co k němu patří. Ve své zatím poslední knize s názvem Aby po nás něco zůstalo mapuje osudy patnácti novodobých zámeckých pánů. (text: Martina Vlčková)
Jaký je to pocit, držet v ruce svoji knížku a listovat jí?
Poprvé jsem ji viděla v knihkupectví, což je zážitek sám o sobě. Člověku se trochu zvedne tep… A zároveň vnímá zvláštní radost i smutek zároveň – na knížce jsem společně s kolegyní Annou Novotnou pracovala tři roky a investovala do ní spoustu času a energie. A ty se teď zhmotnily, což je skvělý pocit, ale zároveň trochu smutný, že už to skončilo.
A jak k tomu došlo, že jste si jako téma vybrala zrovna zámecké pány?
To téma si mě našlo samo. Několik let jsem se věnovala čistě inscenované a módní fotografii, a najednou jsem zase dostala chuť dotknout se reality. Zprvu jsem hledala nějaké velké téma, které by mě oslovilo, ale marně. A pak jsem jednoho vyrazila na návštěvu k rodičům, kde byl shodou okolností i kamarád mojí sestry. Povídali jsme si o životě a z něho najednou vypadlo: „Pojeďte se mnou k fotrovi na zámek…‟ To probudilo můj zájem i fantazii. Hned jsem si začala představovat naleštěnou pohádkovou stavbu, takové to zlato, stříbro a drahé kamení, a těšila se na zámeckou romantiku.
Zbytek si přečtěte na: http://www.knihkupec.net/magazin/params/post/3910514/rozhovor–katerina-sysova-odvaznym-a-silencum-stesti-preje
